Jenom stručně. Po delší době (pár měsíců?!) se sešla větší část týmu na otevřeném tréninku. Na místě byla přítomna klasická prasnová sebranka (celk. 2 cizí týmy + nějakej ten člověk okolo). Z S.A.A.S. se dostavilo šest lidí, u protivníka pět. Alespoň ze začátku. S postupem času se proti nám stavělo čím dál tím více sofťáků, až se počet zastavil na desíti, odkud pak začal zase klesat. Na první hru jsme jim zapujčili Chitona, pak už nebylo třeba. Ač jsme čelilí pokaždé přesile, tak jsme vyhrávali. První čtyři hry jsme soupeře dostlova válcovali... Tušim že minimálně dvě beze ztráty. Předposlední hra skončila v náš neprospěch, ještě teď mi to sere. Ale co naplat...
A poslední hra byla pro mě spíše už jen takový dojezd. Tři proti pěti, já bojoval takřka jenom s pažbou. Mělo je to jenom malou naději na úspěch... pak už žádnou.
Každopádně soft dobrej. Po těch měsících absence... jsme zjistili, že ještě pořád nepatříme do šrotu.