Prasečák 25.10.2008
Teamy: S.A.A.S., ASRU
S.A.A.S.: Dex, Dom, Ravenn
ASRU: Darken01, Maxim, Darken02 (malej Darken), Megahustej šef
Rozdělení: S.A.A.S. vs. ASRU
Počet her: 4
Skore: 3:1 pro S.A.A.S.
Celkový čas: Přibližně... dlouho.
První hra.
Prohra S.A.A.S. Podrobnosti netuším, jelikož jsem se této hry nezúčastnil. Dorazil jsem víceméně těsně před koncem hry.
Druhá hra.
Squad se šli zakopat a Sniper Unit měli za úkol najít a zneškodnit.
Shodli jsme se, že obsadíme nejrozpadlejší budovu, nejblíže k cestě. Po vášnivé debatě jsme dohodli i rozestavení jednotky uvnitř budovy. Navzájem jsme si kryli záda a čekali jsme. Po dlouhé době Dom spatřil nepřítele. Směrem od rozhledny. Přímo uprostřed mezi námi přistála dýmovnice. Chemickýho smradu z ní nebylo málo, ale prozíravě jsme si vybrali tu nejotevřenější, ale zároveň dost uzavřenou budovu, aby zůstala víceméně bez efektu. Po kratší přestřelce bylo již o jednoho protivníka méně. Dex se přesunul blíže k nepříteli, kde dostal dalšího. Zatímco já jsem stále vyčkával na své pozici, střelba neutuchala. O situaci jsem neměl moc velký přehled. Minuty se vlekly. Nezbývalo nic jiného. Pak mi Dom mi zahlásil, že zbývá poslední, to již nemělo ani ten nejmenší význam držet pozici. Když jsem vylezl ze svého úkrytu, objevili ho, jak se krčí u levé zdi v trávě. Chvíli na to jsem ho umlčel.
Třetí hra.
ASRU brání prostřední budovu, S.A.A.S. dobývá.
Sniper Unit byla již dávno zabarikádována, když jsme pomaličku vyrazili směrem k jejich budově. Cestou jsme velice nahlas a velice vážně probírali taktiku, jak na ně vlastně vlítnem. Pořád jsme neměli jasno a pořád jsme žvanili, až už jsem z toho neměl dobrý pocit. Tak jsem se již snažil své bratry trochu zklidnit a popostrčit je k domluvě na něčem konstruktivním, zatímco jsem již letmo kontroloval, jestli SU nevyužívá situace. A taky že jo. Zahlédl jsem Darkena, jak se zatím přesunul do malého baráčku směrem od rozhledny. Ihned jsem začal pálit... A netrefil. Zapomněl jsem zmínit, že na této akci mne pro změnu zlobila kadence. Asi jako když už máte hodně vybitou baterii. I s poloautomatem bych byl rychlejší. Zbraň dělala strašnej rachot a než vyplivla první kuličku, Darken již byl pryč. To mně nasralo. Však já si tě sejmu později. Snad.
Nemohli jsme teď postupovat na budovu jen tak bez opatrnosti. Darken mi zmizel a neměli jsme tušení, kde všude můžou být rozlezlí ostatní... Vzali jsme to po cestě dál dozadu směrem od rozhledny tak, abysme se dostali až za Darkena do příkopu a tam... podle situace. Šel jsem jako první, za mnou Dom, poslední... Dex! Kde je Dex??
"Kde je Dex??" Obrátil jsem se na Doma??
"Nevim, asi tam zůstal."
"Já myslel, že de s náma..."
"Jo... to já taky."
Dom kryl mě, já kryl Doma.
Oba jsme se dostali v pořádku do příkopu. Projížděli jsme terén očima. A spatřili Dexe! Mrtvýho. Darken ho dostal. To jsme nečekali...
Ještě jsem chvíli pálil po Darkenovi, kterej prchal z místa činu. Netrefil jsem.
Fajn, to jsme posrali. Ve dvou tu zůstat nemůžeme. Plán zněl, dostat se k panu domácímu. Prozatimně. Odtamtud je přeci jen lepší výhled. První jsem přebíhal já. Dom mě kryl. Kryl mne dlouho, kryl mne dobře, možná i rád. Alespoň do té doby, než skonal. Nevim jak. Nevim která svině to byla. Jediný, co sem věděl bylo, že jsem pěkně v prdeli. Hlava mi šrotovala, kolena se třásly, ve spáncích bušilo. Tak to je ten adrenalín?!
A tak se z lovce stává lovený. Jako ve filmu. Snad budu mít pozdějc ještě čas na pár fotek a autogramů. Ale co teď?? Ty parchanti se na mně rojí ze všech stran. A já... sám.
Už jen dodám, že autogramiádu jsem stihl. Jako první šel dolů Darken (později, I told you so), jako poslední Megahustej šéf (byl hustej, ale já byl hustší).
Co je hlavní... další vítězství pro S.A.A.S., jen škoda těch ztrát.
Čtvrtá hra.
S.A.A.S. brání prostřední budovu, ASRU dobývá.
Rozmístili jsme se, pokryli sebe i příchodové cesty a čekali jsme. Fáze kildu byla neuvěřitelně dlouhá jako vždy. Během ní jsem se přesunul do koupelny, což mi zpočátku poradil Dom a já to považoval za blbej nápad. Pak jsem přehodnotil názor. A přineslo to ovoce. Darken schytal pěknou dávku do části obličejové. Zbytek protivníků nebyl v dohledu a tak jsem se mohl kochat pohledem na onu zuboženou oběť. Zase se to vyvíjelo dobře.
Zbytek týmu ASRU dorazil do malé budovy o chvíli později. Vzájemně jsme se drželi ve svých pozicích. A tak jsme vyslali Dexe, aby jim vpadl do zad. Nepřipadal mi zrovna jako nejvhodnější kandidát, ale tak aspoň ukojí své choutky a koneckonců... už jsme si s Domem na jeho absenci zvykli.
Dex překvapivě uspěl a držel se v zákopu zuby nehty. Odlákal pozornost. A několik minut nato na naší straně nastal klid, což jsem moc nechápal. Vůbec nijak se proti nám nekryli. Nijak. To by přece nikdo neudělal. Myslel jsem si, že je to psat, ale když už to trvalo moc dlouho, rozhodli jsme se jednat. Já sem pomalu postupoval proti malé budově, směrem za komín, Dom mi kryl směrem do oken. Za komín jsem se dostal a pokynul jsem Domovi, aby se ke mně připojil. Jít dovnitř se mi zdálo moc riskantní, určitě tam budou někde schovaní. Raději jsem to vzal směrem zleva od komína, s tim, že až uvidim první ruku se zbraní, čouhající s budovy, stanu se její zkázou. Což se Bohužel nestalo... Sotva jsem vykoukl zpoza rohu... Cvakla mi kulička o brýle a druhá o nos. Příjemné.
Jo. Tak tohle jsem fakt nečekal. Nechápu. Jak mohl koukat na mne... Když naproti němu byl Dex a já šel zleva?! Co tam dělal??
Dom šel přímo vchodem do budovy. Jedna místnost, jeden mrtvý, další místnost, další mrtvý. A konec. Tak tohle jsem už nechápal vůbec. Ale bylo to jedno. Protože vítězství zase patřilo nám.
S minimálními ztrátami a bez porážky (od té doby, co jsem přišel), ačkoli to nebylo ideální a je pořád co zlepšovat, ukázali jsme svoji sílu. Tak jak se to u S.A.A.S. sluší a patří... Díky, pánové.
Cpt. Ravenn
Předmět: Prasecak: 25.10. 2008 
Fri Oct 16, 2009 11:44 am
