16.5. 2009
Počet zúčastněných: Několik desítek
Teamy: S.A.A.S.; 75 Ranger Regiment, Dobřany; 2ID Plzeň + nějaký ty cápci okolo
S.A.A.S.: Chiton, Ravenn, Seraphine
Rozdělení: S.A.A.S. + 75 RR (+) vs. 2ID (+)
Počet her: 5
Skore: 3 - 1
Celkový čas: cca 9:15 - 16:30
Akce se nakonec vůbec nekonala ve Zbirohu, ale kousek za Mýtem, což je nějakej ten kiláček pryč. Ze Zbiroha byl jenom ten týpek, co to "pořádal"...
http://www.mapy.cz/#x=131522208@y=134895360@z=15@mm=FPNa nádraží sem dorazil v sedm čtyřicetpět, zbytek týmu už tam čekal. Vlak odjížděl v osm dvacet, takže jsem stihl ještě kávičku a dosrtíček zvaný "limetka". Seraphine otevřel první pivko. Chiton smutně koukal.
Ve vlaku jsme obsadili s ostatními týmy celý jeden vagon, Jarda otevřel druhé pivo a jeli jsme.
Dorazili jsme do Mýta, odkud jsme šli zhruba tak kilometr, možná dva, než jsme dorazili na místo. Naše představa "americkýho" ranche se okamžitě rozplynula, vystřídala jí krutá realita socialistickýho družstva. Vthledem k tomu, že sme tam ale přijeli na soft a ne na rekreaci, tak plně vyhovující.
Po rozdělení (který zůstalo po celej den neměnný) se šel protivník někam zahrabat, zatimco my (nebo alespoň já určitě) jsme se připravovali. Pak nás označkovali modrýma páskama a šlo se na věc.
První hra
Postupovali jsme všichni společně, asi jedinkrát za celej den. Já šel vepředu jakožto rozražeč orosený trávy, takže sem měl po zbytek dne pěkně vlhko. Brali jsme to kolem jediný plechovaný budovy v areálu, kde se taky strhla pvní přestřelka... Nepřítel byl zalezlej všude možně... vevnitř i venku. Ztráty pociťovaly obě strany, takže sme to zase museli vzít do svých rukou. Rozhodli jsme se, že dobyjeme vnitřek, což se po chvíli taky podařilo. Zapsal jsem si svý první čtyři fragy a bylo čisto. Nikdo nás dovnitř ale nenásledoval. Po marnym čekání jsme se pokusli navázat radiovej kontakt... ale marně. Postupovali jsme tedy opět na vlastní pěst. Já, Seraphine a Chiton. Při hledání protivníka jsme byli informováni, že jsme jediní přeživší na naší straně. Ač na straně druhej stáli taky ještě tři lidi, výstřel už nezazněl. Viděli jsme je vracet se na mrtvoliště (asi už je to nebavilo).
Druhá hra
Nastavenej refresh na půl a každou celou hodinu. Zajištěn neustálej přísun čerstvýho masa. Hrálo se dokud se to dalo snést a hrálo se... dlouho. Velkou část dne zabral jenom tenhle dedmeč. Začínalo to vcelku zajímavě... hned na začátku jsem si zjistil postup protivníka a nebejt Chitonovo srabáctví, mohli jsme jim zatopit dřív než by se vůbec rozkoukali. Nakonec jsem tedy špehoval sám. Poté jsem si našel jedno moc krásné místečko, odkud jsem si dal slušnou várku pyžamáků. Nejblíže ani ne z metru (po hře mi týpek říkal, že si myslel, že sem mu zarvu hlaveň mezi žebra). Když už se kolem mě ale začli stahovat jak vosy na bonbon, požádal sem Chitona o krytí, abych mohl přeběhnou k zbytku. Chiton mi nepokryl, a nepokryl ani sebe a oba jsme šli na mrtvoliště. Jardovi chvíli předtim dodělaly ty kola.
Pak už si ani pořádně nepamatuju, jak to přesně probíhalo, ale vždy zhruba tak, že jsme vyrazili zpět do boje a zase zpátky, kdyžnás sejmuli nebo jsme se chtěli najíst, napít, zapálit si,... Celkově jsme byli řekl bych o dost úspěšnější, o čemž mluví i to, že všichni od S.A.A.S. skonali jenom dvakrát. Chiton si sejmul dva protivníky, Jarda (manuálem) čtyři... a u sebe sem to po první desítce přestal počítat... Občas to bylo velmi vtipný. Občas to kluci psychicky nezvládali. Byl to takovej trénink. Takovej soft. Soft - trénink.
Třetí hra
Ujal se návrh ochrany VIP osoby. Nejdřív jsme měli strážit my... VIP osoba byl Chiton - Obama. Musím říct, že jsme naprosto selhali a Chitonovi vykropil kožich týpek v domácim hejkalu, kterej byl (hodně dobře) ukrytej v křoví přímo u cesty. Vtipný byl moment, když tam od nás asi Sera říkal, že ten hejkal kryje uplně napiču. Buď sme si byli už moc jistý svym umem, podcenili jsme protivníka nebo byl fakt dobře schovanej. Já bych řekl, že obojí. Nejvíc ale bylo to, co následovalo po Chitonově "smrti". Chudák necítil přes vlající vlajku na zádech kuličky a všichni jsme se zdrhli schovat. Pan Hejkal vyskočil ze křoví, řval jako rur, rudej jako rak, začal vztekle odhazovat rukavice stylem "bitkař NHL" a pochodoval k nám... Mrtvoly dosvědčily, že to Chiton koupil a všechno bylo zase v pořádku.
Čtvrtá hra
Úlohy se obrátily. Z mrtvého Obamy se stal řadový pěšák a z vzteklého pěšáka Obama. Se Seraphinem jsme vylezli na střechu, v oblasti, kudy VIP musela projít a ... čekali jsme. Na střechu za náma vylezl ještě organizátor (hrál za nás) a velitel Rangerů. Přišlo mi dost zbytečný bejt na střeše ve čtyřech a tak jsem si přelezl na jinou. Čekali jsme. A pak jsme ještě chvíli čekali. Čekali jsme dlouho. Dveře plechové budovy, kde měla startovní post VIP se otevřely a zase zavřely. Několikrát po sobě... občas někdo vykouk, vyšel, zašel, pošel, ale víceméně se nic nedělo. Chlapci měli očivodně v kalhotách. Na frekvenci se nesly různé zprávy, nějaký ty vtípky, nakonec se rozhodlo, že jestli do patnácti minut nezačnou s přesunem, prohrajou, měl jim to dát vědět organizátor po telefonu. Jestli se tak stalo, nevim, ale po chvíli začli opravdu lézt z budovy. Já s nejlepším výhledem jsem poctivě hlásil všechny změny. Domluvili jsme se se Seraphinem a velitelem Rangerů, že až bude Obama na dostřel, dám vědět a začneme všichni pálit. Spatřil jsem ho s dvěma kunčaftama, prozvonil vysílačkou a začal sypat kule. Zkoušeli se chovat za betonovou zídku, ale marně. Jestli pálil ještě někdo jsem už ani nevnímal. Tim to bylo hotovo. Dlouhou dobu se nedělo vůbec nic a pak samotná akce trvala jenom mžik. Připadalo mi to fakt jako profi přepadovka.
Pátá hra
Byl už takovej dojezd, já sám sem se do ní zapojil až v průběhu, po tom, co sem se posilnil. Přidal jsem se k Chitonovi a Seraphinovi a šel dál s nima. Hodně lidí bylo už pobito. Posledního protivníka umlčel Seraphine. Já sem si nikoho nesejmul.
Akce to byla řízkovitá. Jenom... jak jsem se na konci nezapomněl zmínit... "příště by to chtělo taky protivníka". Vtip. Dobrá hra. udělali jste chybu, že jste nejeli, chlapci...
Ravenn