26. 4. 2010, 0:40 am. Čas, kdy jsem se konečně dostal k sepsání reportu. Se zpožděním jeden jediný týden. Chvály netřeba, pokládám jí za samozřejmost...
Na začátek jenom poznamenam, že většina mejch reportů se zakládala na znalosti prostředí všech čtenářů (tzn. tým, vážně si nefandim natolik, abych se myslel, že mam čtenáře i mimo tenhle okruh), což mi značně usnadňovalo práci s textem, žádný sáhodlouhý popisování ani přibližování prostředí a mohl sem se tak zaměřit čistě na průběh hry. Ač jsme tentokrát poprvý navštívili zcela novou herní oblast, kteří někteří členové týmu zatim nepoznali, tudíž si asi nebudou moci uplně představit stituace, které nastaly, nehodlam na tom nic měnit. Přílišně popisnej způsob psaní nemam rád a vůbec.
Tak tedy... začneme.
Akce měla začít v devět a i když se u mě Dex stavěl v osm, díky shodě několika faktorů se původní běžně trvající dvacetiminutová cesta změnila v cestu zabírající přes hodinu. Ano... opět jsme dorazili pozdě. Při doražení na místo a následný přípravě na akci samotnou se ještě čekalo na mě, klasicky. Hned na parkovišti se k nám připojilo několik sofťáků, od kterych sme tzískali nějaký to info a pak sme společně s nima vyrazili směr cihelna.
Tam už čekala měnší grupa složená z maskování BW, AČR a WL. Po krátkej domluvě se ke všeobecnýmu blahu rozhodlo: Americký maskování proti zbytku. Chcete-li USA vs. EU.
1.hra
Nehrálo se na cihelnnu, evropa se šla zakopat kamsi do členitýho terénu severně od ní. Došlo k rozdělení do dvou skupin. Naše, zahrnující mě, Dexe, Serpahina a ještě jedno děvče postupovala po východní straně herního území, druhá skupina západně a více přímo proti očekávanejm pozicím nepřítele. Postup ve víceméně jenom travnatym terénu byl značně riskantní, přesto se naše skupina pohybovala obratně, čehož byl důkazem i první protivník dole, kterýho sejmul Dex (i když sme si ho původně spletli s Martym). Potom sme naší formaci ještě víc roztáhli a postupovali kupředu, kde už sme po čase viděli naší druhou skupinu, na jejichž straně bylo o dost víc konfrontace. Nepřátelé padali a zbytek ustupoval. Pár minut nato zbejval poslední. Dostal sem se mu do boku a bylo to naše.
2.hra
Došlo k označení týmů kvůli přehlednosti. Já nám vybral bílou barvu s tim, že to bude lepší než zářící červená. Když ale týpek vytáh obě pásky, trochu sem zalitoval. Ona červená nebyla zářivá a v podstatě ani červená. Šlo o starou vybledlou vínovou kobercovku, která byla rozdhoně míň nápadná než naše reklamní běloba. Nu nic.
Hrálo se na VIP nebo co to bylo, prostě na důlěžitý cucáky, který neměl nikdo sejmout. Označeni byli červenym baretem. USA začínala v cihelně, EU zase někde v kopcích. Rozestavěli sme po budově, jak sme uznali za vhodný, dva od nás vyrazili na průzkum (už sme je nikdy neviděli - alespoň v tejhle hře ne). Dex se spakoval někam na druhej konec budovy směrem k nádraží, Seraphine s Martym se postavili v hlavní hale šlem k očekávanýmu útoku, děvče (VIP) se svým brtrem Jiřím jim kryli záda a já si vybral krásný místečko v rozvalinách před budovou (viz foto).
Chvíli nato už sme je tem měli. Nezklamali a vzali to přímo. Seraphin s Martym občas pálili, já čekal na vhodnou příležitost. Jenom sem slyšel, jak se to kolem mě stahuje zleva i zprava, ale zatim sem nemoh nic dělat. Čekal sem. Seraphin to koupil. Jeden z útoků se přesouval, obcházeli halu zeshora. Vycítil sem šanci a dostal prvního z frontální skupiny. Co sem spočet, dva zbejvali. Říkal sem si, že to nebude problém, když sejmuli i Martyho. Z čela to bejt nemohlo, takže to znamenalo dvě věci. Že nechápu, kde je naše pokrytí zad a že jestli zůstanu, kde sem, můžu si jít za chvíli sednout k nim.
Přeběh sem teda pod okna a skrz budovu sem pomstil Martyho. Toho už využíval čelní útok, kterej se přesoval smětrem ke mě. Ne, že bych to nechtěl. Přesunul sem se za roh, zaklek a zmáčknul spoušť. Nic. Skreju se, přepnu na pojistku a zpět, vykouknu a ... nic. Už to začínalo bejt v hajzlu. Taková majestátní pozice a zase zásah vyšší moci. Ještě párkrát sem to zkusil, bušil do kvéru, proklínal všechno kolem, a občas i prosil o aspoň jednu kuli. Mepodařilo se a tak sem musel potupně utéct. Běžel sem dlouho. Do zad protivníkova útoku, kde sem potkal ztracenýho bojovníka Dexe. Zamával sem (tuhle historku Vám pak Dex milerád poví), když ke mně dorazil, pujčil mi P90, ale když už sme se začali přibližovat k budově, vycházeli z ní všichni ostatní účastníci hry. Našemu VIP už sme mohli jenom popřát RIP.
3.hra
Evropská pakáž obsadila cihelnu. My sme dobývali. Útočníci, tedy my, jsme měli dva životy, obránci normálně a zároveň měli ve svym středu dvě VIP (doteď mi neni jasný, proč vlastně). Před akcí proběhl brífink (viz foto, kde sem opřenej o větev a debatuju s Dexem). Rozhodli sme se pro útok přes mrtvou zeď západně zeshora (žádný okna), s následny rozdělenim na dvě skupiny. Všechno ělo vcelku dobře. Skupiny se rozdělily. Občas nám někdo padl na obou stranách, ale to nám hrálo do karet, vzhledem ke dvěma životům.
Já, s Dexem a Seraphinem sme to vzali od oný zdi zpět zpoza onu haldu suti, ve který sem se tak vyžíval při druhej hře. První šel Dex... dopředu i dolů. Osobně si myslim, že to trochu uspěchal. Tak sem se domluvil se Seraphinem na účinnym krytí a vyběh sem za onu haldu, protivník, zaneprázněnej a netušící, byl snadnej cíl. Bohužel těsně předtim Seraphina trefila jedna náhodná do prstu, takže sem zůstal sám. Postupoval sem teda do budovy, kde mě dostal týpek zalezlej v díře v zemi.
Na mrtvolišti sme se teda slezli všichni tři, ještě společně s Jiřím něpěkně se vyjadřujícím o krytí skupiny dvě. Po ujištění, že taková nehoráznost se mu s námi nemůže stát sme se všichni vydali do dalšího boje.
Tentokrát jsme šli zezad, po stopách původního útoku dvě. Budovou sme postupovali opatrně a s rozvahou. Navzájem se se kryli úzkýma suběžnýma chodbama, neustále udržovali oční kontakt. Až sme dorazili k bodu, kudy už sme mohli pokračovat jenom já a Dex a na druhej straně Jiří a Sera. Postupovali sme teda tiše a pomalu sami dva. Asi v půlce chodby sem se zastavil: "Neslyšíš něco?!"
Dex odvětil že ne a tak sme šli dál. Když naše tichý našlapování přerušil rachot dávky. Zeshora, z půdy. Dex sklopil zbraň a šel na mrtvoliště, já se přitisk ke stěně a ani nedutal. Jenom mi to šrotovalo, co kurva teď?! Teď... to bude znít hrozně filmově... ale zjevila se tam jako strážnej anděl na zavolanou Jiřího sestra. Jenom sem jí posunkem naznačil, aby mě kryla, že k ní přeběhnu. Přikývla, zdá se, že pochopila. Já vyrazil a dopadlo to. Poděkoval sem a sešel se se zbytkem.
Vysvětlil sem situaci a navrhl, že když budou všichni stílet směrem nahoru, já se za nima vyškrábu a pak je sejmu zblízka. Když sem tam vylez, zjistil sem, že sou všichni narvaný v takovej špeluňce pár metrů čtverečnich. Lehkej cíl. Akce klapla dokonale. Dokonce se vzdali ještě dřív, než sem je stihnul přeject dávkou. Ale stejně sem jim tam jednu pustil. Pro jistotu. Škoda Dexe.
4. hra
Z mýho pohledu zkažená. Bránili sme a šlo nám to fajn. Protivníci padali. My sme drželi základnu zeby nehty. Já jakožto "mobilní záloha" sem se nenápadně přemisťoval kam bylo třeba, Dexovi patřila zadní část budovy západně, směrem ke kolejím, kterou bránil z půdy. Ostaní se poskládali v hlavní hale a okolí. Tam zuřily největší boje. My s Dexem sme si vychutnali prvního čmouda, kterej se nepochopitelně snažil krejt za hodně mladou břízkou. Pak mi Dex dělal z půdy oči a já si šel pohrát se sniperem, kterej tam už delší dobu znepřijemňoval život obráncům v hlavní hale. Dal sem mu pár dávek, načež si mi postěžoval, že mam bejt v budově a že tenhle zásah nepřizná. Po výměně názorů, která k ničemu nevedla sem se dovolával na nějakýho organizátora, marně.
Tak sem se vrátil zpátky k Dexovi. Nemělo cenu držet tu část budovy, kam se ten nepřiznávač chtěl stahovat. Případnej zásah nebude uznanej. Bohužel nás to oba tak rozhodilo, že když sme to řešili se zbytkem týmu, vykropil nás všechny tři poslední zbývající protivník.
5. hra
Se USA šli zakopat kamsi dozadu do koců tak jako na začátku EU. I tahle hra byla fraška. Ač sme si našli překrásnej kopeček k bránění, nepřítel nebyl schopnej vůbec ničeho. Půlku útoku sme vyřídili hned a druhá se bála přijít blíž. Nakonec sme jí s Dexem naháněli po okolních kopcích a polích. Když už sme to zabalili s tim, že pokud útočník utíká před obránci, znamená to naše vítězství, při pochodu zpátky před cihelnu po nás začali zbylí dva pálit. Následovala otázka, jestli to chtěj dohrát. Po odpovědi následovala jejich rychlá smrt. Jednoho trefil Serpahin, víc nevim. Víc nic...
Zhodnocení?! Akce se mi líbila moc, jak už sem říkal, bylo to něco jinýho než prasna. A i když je na prasně akce, která jde jak po másle, neužiju si jí tolik, jako akci takovouhle, která je z hlediska organizace a různejch takovejch sporů dost nedotáhnutá. Jiný prostředí, nový možnosti, terén, i týmy... změna mi každopádně vždycky vyhovuje.
Když se kouknu na práci týmu, tak si myslim, že nemůžeme bejt nespokojený. Taktika perfektní. Dle mě bysme neprohráli jedinou hru, nebejt oněch fuckoznich faktorů, díky kterejm to nakonec dvakrát nedopadlo. Na nedostatek loajálnosti nebo naopak iniciativy si nemůžu stěžovat u nikoho.
Z mý strany tedy stížnosti žádný. Určitě kráčíme po cestě, která vede nahoru strmě a přímo. Jen tak dál.
Jak to vidíte vy?!
Ravenn
Předmět: Cihelna Blovice ( 18.4. ) 
Sun Apr 11, 2010 8:26 am
. A první příležitost bude příští týden u nás v Blovicích. Parta místních nadšenců pořádá v místní cihelně menší akci. Počítá se s cca 30 lidma. Začátek akce je v 9:00. Cihelna by neměl být problém najít, je hned za nádražní budovou. Akorát je tu mešní omezení, a to na pružiny. Většina kluků tu bude ze základama, takže by asi nebylo vhodné tahat sem brka 140 vejš 
. Mě osobně by to teda nevadilo, ale někdo by mohl mít kecy. Toť vše... 
